V předchozím článku jste se dočetli o našem cestování po jižní a střední části ostrova Luzon. Podívali jsme se do městečka Tagaytay se známou sopkou Taal, podnikli neúspěšný výstup na Mt. Pinatubo a zažili spoustu nezapomenutelných chvil.
V tomto článku bych se ráda přesunula k poslednímu týdnu na Filipínách, během kterého jsme vyrazili na sever ostrova. Dozvíte se o možných aktivitách ve městě Sagada a navštívíme také známé rýžové terasy v Banaue.
Pokud se jednou ocitnete na autobusové zastávce v Dau, slibuji vám, že si užijete pravý filipinský zmatek. Autobusy jezdí podle nepsaného řádu a lidé postávají všude kolem. Všichni vypadají klidně a vyrovnaně. Vy naopak nevíte na co, ani jak dlouho se čeká a tak pobíháte zmateně kolem dokola.
Našim cílem byl autobus směr Baguio, odkud jsme se chtěli dostat do Sagady. Podle internetu žádný problém. Skutečnost byla ovšem jiná. Každý nám řekl něco jiného a poslal na jiné stanoviště. Mnoho místních nás lákalo do soukromého minivanu za dost předraženou cenu.
Nakonec jsme se rozhodli věřit vlastním instinktům. Ve výsledku to vypadalo tak, že jsme pobíhali mezi zastávkami do zbláznění. Po hodině čekání na autobusy, které nepřijížděly nebo byly naplněné až k prasknutí, jsme hned vedle autobusové zastávky objevili druhou. Právě na ni zastavovaly autobusy do Baguio mnohem častěji. Ukázalo se ovšem, že spoj Dau – Baguio je velmi populární. Pokud nemáte ostré lokty a rychlé nohy, dovnitř se nedostanete. Nám samotným to trvalo další hodinu. Jakmile jsme obsadili dvě místa vyrazili jsme s radostí na 5 hodinovou cestu. Zaplatili jsme za ni 305 PHP/osobu.
V Baguio jsme zjistili, že autobusy do Sagady jezdí ze zastávky Dangwa, která se nachází na opačné straně města. Popadli jsme naše krosny a s pomocí mapy vyrazili na cestu.
Na výše zmíněné zastávce nás čekalo další překvapení – autobusy jezdí jen dopoledne. Nezbývalo nám tak nic jiného, než najít ubytování a počkat na první ranní autobus.
Nejlevnější ubytování, které jsme našli, se podobalo přístěnku pod schody Harryho Pottera. Stejně jako on jej sdílel s pavouky i my měli nezvané hosty v podobě švábů. Bylo nám proto jasné, že pokud tady plánujeme přespat, musíme se na to posilnit alkoholem.
Můj přítel přišel s návrhem najít lokální hospodu, která by odpovídala té podivné atmosféře v Baguio. Upřímně – nehledali jsme dlouho. V okolí autobusové zastávky jich bylo hned několik a ve všech měli náš oblíbený Red Horses. Nakonec vlastně celkem úspěšný den. Osobně ovšem doporučuji zůstat v Baguio co možná nejkratší dobu.
Náš švábí přístěnek jsme opustili co nejdříve to šlo a už ve 4 ráno čekali na první autobus společnosti GL Trans.
Oficiální čas odjezdu byl v 5:00 ráno. Autobus se ovšem naplnil mnohem dříve, a tak jsme vyjížděli ještě před pátou. Tady vidíte, že doprava na Filipínách nemá žádná pravidla a všude se vyplatí být alespoň o půl hodiny dříve. Pokud nestihnete první autobus, každou půl hodinu pak jezdí další až do 12:00.
Cesta do Sagady stojí 220 PHP/osobu a trvá 5 hodin.
Sagada leží vysoko v horách a cesta k ní je dost klikatá. Pokud máte, tak jako já slabý žaludek, doporučuji se zásobit prášky proti nevolnostem. Já je neměla a dost jsem toho litovala.
Nakonec jsme přece jen úspěšně dojeli na místo. Už na první pohled bylo jasné, že je sever Luzonu od ostatních míst na Filipínách dost odlišný. Co se týká počasí připravte se na typické horské podmínky – mraky, přeháňky a teploty o 10 stupňů nižší než jinde na Filipínách. Nezapomeňte si s sebou proto přibalit i něco teplejšího a pokud možno voděodolného.
Samotná Sagada nás překvapila stánky s potravinami, na které jsme nebyli zvyklí, obchody se suvenýry, stylovými restauracemi a hlavně krásným a levným ubytováním.
Za nás rozhodně doporučuji rodinný hotel Villa D’Familia. Noc pro dva vyšla na pouhých 500 PHP. K dispozici jsme měli wifi, kuchyň, teplou sprchu a pohodlné postele. Největší výhodou bylo umístění – asi 4 minuty od autobusů a hlavní ulice se všemi restauracemi. Tam jsme taky zamířili hned potom, co jsme se vybalili.
Než začnu vyjmenovávat všechny důvody, proč je Sagada oblíbenou turistickou destinací, zmíním se o tom, čím si nás získala během prvních hodin.
Určitě vás nepřekvapí, že to bylo právě jídlo. V každé restauraci servírují palačinky, omelety, sendviče, domácí sušenky a hlavně čaj!
S přítelem jsme oba velcí milovníci čaje a snídani si bez něj nedokážeme představit. Těch několik týdnů na Filipínách jsme se s naším zvykem mohli rozloučit. Ke snídani zde servírují jedině kávu nebo kolu. Naše touha po čaji byla ovšem vyslyšena, a to právě na severní části ostrova. Celá tato oblast je známá svým Mountain Tea. Nabízí jej ve všech restauracích, prodávají na ulicích a my si ho zamilovali.
Ještě dnes si v pohodlí domova často vychutnáváme šálek čaje dovezeného ze Sagady.
Naši první snídani jsme si dali v restauraci Yoghurt House. Právě Yoghurt House je jednou z nejlépe hodnocených restaurací v Sagadě a my si ji také zamilovali.
Po dlouhé době jsme se najedli jako králové a že jsme ten den výrazně přešvihli náš rozpočet nám vůbec nevadilo.
Tak co říkáte? Já myslím, že už jen kvůli jídlu se vyplatí tuto horskou oblast navštívit.
Pokud jsem vás ale ještě nepřesvědčila, pojďme si říct, co můžete v Sagadě vidět a zažít.
Okolí Sagady nabízí nespočet výletů. Obvykle se jedná o túru do hor, návštěvu vodopádů, růžových teras, jezer či jeskyní.
Jeskyně byly ten den i naším cílem. Dopředu vás chci upozornit, že jsme o této oblasti nevěděli skoro nic a jeli zde vyloženě na slepo.
Z Yoghurt House jsme šli po hlavní cestě dolů a poté podél ukazatelů až k jeskyni Burial Cave. Samotná cestra trvá zhruba 45 minut a během ní míjíte Dokiw Hanging Coffins Viewpoint. Z vyhlídky můžete spatřit skály se zavěšenými rakvemi. Podobných skal najdete v Sagadě hned několik.
Budete-li číst dále dozvíte se o této tradici více.
Dominantou Burial jeskyně jsou hned u vstupu na sobě naskládané a stovky let staré rakve.
V jeskyni jsme strávili pár minut a shodou okolností narazili na skupinku turistů s průvodcem, kteří se právě chystali na tzv. caving. Podle informací bylo jejich cílem projít podzemní cestou z Lumiang/Burial Cave až do Sumaguing/Big Cave. Jedná se o tzv. Cave Connection.
O caving jsme nikdy předtím neslyšeli. Neváhali jsme ale a přidali se k ostatním. Jak prohlásil můj přítel: “Co by na tom mohlo být tak hrozného?” Naivně jsme doufali, že se snadno přístupnou cestou dostaneme až na druhou stranu a za dvě hodinky budeme venku.
To, jak moc jsme se spletli, nám došlo už po pár minutách. Místo uličky jsme prolézali miniaturními mezerami mezi kameny, spouštěli se dolů po kluzkých balvanech a plazili se zase zpět nahoru. Nakonec – po asi čtyřech hodinách jsme došli do cíle. Oba jsme se později shodli na tom, že vědět, do čeho jdeme, nikdy bychom to kvůli našemu strachu nezkusili. Naše nevědomost a zároveň zvědavost se postarala o jeden z nejsilnějších zážitků, jaký jsme dosud zažili. Proto přidávám další ponaučení a to:
Ponaučení č.1: Rozhodujte se impulzivně a rychle. Často díky tomu získáte skvělé zážitky a vzpomínky.
Jak tedy samotný caving probíhá? Po celou dobu vás doprovází průvodce. Pomáhá vám, kdykoliv je třeba, radí cestu a hlavně způsob, jakým ji zdolat. Co je ale nejdůležitější – svítí vám lucernou. V jeskyni je totiž taková tma, že bez ní nevidíte ani na krok. Kromě toho je všechno jen na vás a na vašich schopnostech.
Během cavingu, alespoň v tomto případě, nepoužíváte žádné vybavení ani lana. Nikdo vás nejistí. Spoléháte jen na své ruce a nohy. Aby toho dobrodružství nebylo málo, v jeskyni jsou podzemní vody, které je třeba přeplavat. Nezbývá vám proto nic jiného, než sundat oblečení, skočit do jezírka a dostat se na druhý břeh.
Řeknu vám, že jsem během těch čtyř hodin překonala hned několik svých zábran a strachů.
Mým jediným přáním bylo přežít a opět spatřit světlo světa. No dobrá, možná to malinko dramatizuji. Přísahám ale, že v tu chvíli byste v mém těle naměřili maximální míru adrenalinu. Ten na konci vystřídala naprostá euforie a radost. I přesto, že jsme byli vyčerpaní, odření, mokří, měli nohy samý puchýř a šrám, nikdy jsme nebyli šťastnější.
Z nevinné procházky se vyklubal opravdu výjimečný zážitek. Našemu průvodci jsme za jeho služby zaplatili 400 PHP/osobu.
Oficálně to v Sagadě funguje tak, že nejprve navštívíte turistické centrum, kde zaplatíte tzv. turistický poplatek 35 PHP. Že jste nikdy neslyšeli o turistickém poplatku? Já také ne. Jak ale ještě zjistíte z dalších článků, na Filipínách se platí poplatky téměř za všechno. Poté si dopředu domluvíte průvodce a ten vás na vámi zvolené místo dovede. Další možností je inspirovat se našim stylem a k někomu se během cesty přidat.
Ze Sumaguing Cave jsme špinaví od hlavy až k patě vyrazili zpět do hotelu. Po cestě nám byly odměnou nádherné výhledy na rýžové terasy, které nás doprovázely až do centra.
Jednu věc jsem vám zapomněla říct. Celý tento den – vstávání ve 4 ráno, pětihodinová cesta autobusem a nakonec čtyř hodinový caving, se odehrával přesně na Silvestra. Nebude proto žádným překvapením, že jsme se půlnoci nedočkali. Po večeři jsme si připili na to, že jsme přežili další rok a hlavně jeho poslední den a ještě před desátou byli v posteli.
První den roku 2016 jsme podnikli další túru. Na internetu jsme se dočetli o známém vodopádu Bomod-ok Falls, kterému se přezdívá Velký vodopád. V turistickém centru jsme se ale dozvěděli, že z nějakého důvodu uzavřeli celou oblast kolem vodopádů. Všímáte si té podobnosti s našim výletem na Mt. Pinatubo? Co na to říct, měli jsme zkrátka “štěstí”.
Nakonec jsme si na mapě vybrali jinou variantu a podnikli ji na vlastní pěst. Přiznám se – několikrát jsme se ztratili a v podstatě doteď nevím přesně, jakou cestou jsme šli. Z centra Sagady jsme vyrazili k vodopádu Bokong. známým pro svůj přírodní bazén.
Kvůli počasí jsme vynechali koupání, přešli skrz rýžové terasy až k vyhlídce na celé město a odtud dále k Danum Lake. Tento rybník, který místní hrdě nazývají jezerem, se nachází vysoko v horách. Je zajímavý tím, že během roku několikrát mění svou barvu. Během léta, kdy je nízká voda, má hnědou až oranžovou barvu. Naopak v období dešťů se hladina zakalí do šeda. Pokud budete mít štěstí, můžete odtud shlédnout i nádherný západ slunce.
Celý den jsme zakončili v Echo Valley. Oblast Echo Valley je známá hlavně díky rakvím zavěšeným na skalách. Výhodou oproti ostatním místům je, že si je zde můžete prohlédnout z blízka.
Co vlastně stojí za touto tradicí? Místní obyvatelé už po staletí vyznávají náboženství, jenž neuznává pohřbívání do země. Podle nich je podzemí plné ďáblů a zlých duchů, kteří se těla mohou zmocnit. Aby zůstal člověk i po smrti v bezpečí a na blízku Bohu, zavěšují rakve na skálu.
O samotných rakvích se říká, že jsou vyrobené z jednoho kusu dřeva a jejich budoucí nájemníci si je vyrábí sami. Na fotce níže můžete vidět, že kromě rakví jsou na skále zavěšeny různé předměty. Ty mají neboštíkům zajistit klidný a pohodlný posmrtný život.
Jak nám bylo řečeno, v Echo Valley se už bez průvodce neobejdete. Za to, že vás provede zaplatíte 200 PHP. Samotné prohlídky se může zúčastnit až 10 lidí.
Večer jsem povečeřeli v naší oblíbené restauraci a rozhodli se druhý den pokračovat v cestě. Bohužel se nám krátil čas do odjezdu a před sebou jsme měli ještě Banaue a jeho známé rýžové terasy. Pokud jste milovníkem turistiky, určitě vám doporučuji strávit v Sagadě více času. Jen tak budete mít možnost podniknout všechny lákavé výlety, které jsou zde k dispozici.
- Autobus Dau – Baguio: 305 PHP (5 hodin)
- Autobus Baguio – Sagada: 220 PHP (5 hodin, autobusy ouze do 12:00)
- Ubytování Sagada – hotel Villa D’Familia: 500 PHP / noc
Aktivity v Sagadě:
- Cave Connection/Caving: 400 PHP
- Echo Valley: 200 PHP
Výpis jednotlivých výletu v Sagadě
Sagada je ideálním místem pro milovníky přírody. Pokud i vy patříte mezi nadšené turisty, určitě si na Sagadu zarezervujte minimálně několik dní. Během nich budete mít možnost podniknout několik výletů po okolí. Navštívíte známou oblast Echo Valley se svými zavěšenými rakvemi, podíváte se na vodopád Bomod-ok Falls, užijete si výhled na krásné západy slunce a nebo se projdete po rýžových terasách. Kdyby toho pořád nebylo málo, můžete zkusit tzv. caving, na který do smrti nezapomenete. To vše v nádherném prostředí plném příjemných lidí a skvělých restaurací. Jedinou nevýhodou této oblasti je počasí. Vybavíte-li se ovšem teplejším oblečením nic vám nebude bránit v tom, Sagadu si naplno užít.
Další den jsme vstávali brzo ráno, rozloučili se s našim krásným hotelem a na hlavní ulici si chytli jeepney směr Bontoc.
První jeepney vyjíždí v 6:30 a poté co půl hodiny. Cesta trvá 45 minut a stojí 40 PHP. Z Bontocu jede přímý autobus do Banaue. My stihli ten v 9:00 a do Banaue dojeli za 2,5 hodiny. Zaplatili jsme 120 PHP/osobu. Druhou možností je jet jeepneym. Ten vyjíždí ale až když se celé auto naplní, což může někdy trvat několik hodin. Podle mě je proto jistější jet autobusem.
V Banaue nás hned po příjezdu přivítal déšť. Ubytovali jsme se v hotelu Green View za 900 PHP/noc. V pokoji jsme měli vlastní koupelnu s horkou sprchou a krásným výhledem na rýžové terasy. Kromě toho měl hotel i svou vlastní restauraci, kde jsme snídali, obědvali i večeřeli.
Pokud byste chtěli ušetřit, můžete se ubytovat v pokoji se sdílenou koupelnou za 250 PHP/osobu. Počítat ale musíte s příplatkem 50 PHP za horkou sprchu. Ve výsledku tak zaplatíte za dva minimálně 600 PHP.
Po obědě jsme se rozhodli prozkoumat okolí a vyhlídky. Celé Banaue bylo ovšem zahaleno v mlze, pršelo a husté mraky nám neumožnili ani malý výhled. Nezbývalo nám proto nic jiného než se vrátit zpět na hotel.
Zbytek dne jsme strávili popíjením čaje, hraním karet a modlením se za hezčí počasí.
V Banaue můžete mimo jiné podniknout spoustu výletů do okolí.
Tím nejznámějším jsou terasy v Batadu – Hapao View Point. Jedná se o oblíbený cíl mnoha turistů. Rýžové terasy v Batadu jsou totiž, narozdíl od těch v Banaue, zapsané v dědictví UNESCO.
Do Batadu vás z cenra Banaue vezme jeepney jedoucí směr Hugduan. Jeepney poznáte jednodušše – většinou je plný turistů, sedících převážně na střeše auta. Za cestu, která trvá zhruba 1,5 hodiny zaplatíte 30 PHP/osobu.
Pokud dáváte přednost organizovaným výletům můžete si v turistickém centru zarezervovat soukromý jeep s průvodcem. Vyjde vás to na 1000 – 1500 PHP.
Jeepney směr Batad
My kvůli nedostatku času zůstali jen v Banaue a nelitujeme toho. Druhý den byly vyslyšeny naše prosby a vysvitlo sluníčko. S nadšením jsme vyrazili podél hlavní cesty na sever. Během hodiny tady narazíte na celkem 6 vyhlídek.
Čím výše jste, tím jsou výhledy krásnější.
Speciálně ta poslední NFA-AGUIAN View Deck vám jednoduše vyrazí dech. My s úžasem shlíželi dolů do údolí další hodinu. Pokud to budou první rýžové terasy, které v životě uvidíte, slibuji, že vám budou připadat jako ty nejkrásnější. Navíc výhodou všech vyhlídek je, že jsou zadarmo.
Oblast Banaue je kromě rýžových teras a vodopádů známá i ručně vyráběnými dřevěnými výrobky. Na každém rohu narazíte na Filipínce vyřezávající nádherné mísy, talíře či sošky. Ceny se pohybují v několika stovkách rupí. My neodolali a z Banaue si přivezli hned několik suvenýrů.
Po návratu z vyhlídky jsme si ve stánku společnosti Ohayami, kousek od turistického centra, zarezervovali autobus na zpáteční cestu do Manily.
Jelikož jsme stále měli volné odpoledne, vydali jsme se na malý výlet k místnímu vodopádu. Cesta vedla přes rýžová pole a obydlí místních zemědělců. Zhruba po hodině jsme se dostali ke středu vodopádu. Kromě něj jsme mohli obdivovat i nádherný výhled do údolí Banaue.
Za sebe můžu říct, že Banaue patří mezi jedno z nejkrásnějších míst na Filipínách. Rýžové terasy, které jsou často přezdívané jako osmý div světa, představují pro místní obyvatele každodenní povinnosti. Zhruba před 2 000 lety je lidé z kmene Ifugao vytvořili vlastníma rukama za použití minimálního vybavení. Od té doby zde denně tvrdě pracují s cílem dosáhnout úrodné sklizně.
Samotný proces – výsadba, zrání, sklizeň a regenerace trvá celý rok a díky tomu terasy mění i svůj vzhled. My přijeli právě v době, kdy byla jednotlivá políčka pokrytá vodní hladinou a připravená na nové sazeničky.
Po cestě zpátky jsme nakoupili poslední suvenýry a čekali na autobus zpět do Manily. Cestovali jsme nočním autobusem společnosti Ohayami, který vyjíždí z Banaue v 19:00. ,
Cesta autobusem trvá zhruba 10 hodin a stojí 450 PHP/osobu.
Přiznám se, že mám obvykle problém se spaním v sedě, a to ať jedu autem, autobusem nebo letadlem. Během této cesty jsem spala možná hodinu. V autobuse není dostatek místa a díky tomu žádné velké pohodlí k uvelebení se. I přesto, že byly všechny sedadla obsazená, našlo se místo navíc pro místní obyvatele.
Pamatujete si, jak jsem v prvním článku psala o tom, že doprava je na Filipínách nafukovací? Tohle byl přesně ten případ – lidé posedávali či polehávali v uličce mezi sedadly. Nakonec to dopadlo tak, že se o mě střídavě z jedné strany opíral můj přítel a z druhé cizí slečna spící na zemi. Tak jak tak jsme cestu přežili. Zhruba v 5 ráno jsme dojeli do cíle, jímž byla Ohayami autobusová zastávka.
Pokud se budete stejně jako my chtít dostat zpět na Pasay Rotonda máte dvě možnosti. Tou první je využít nabídky taxikářů a svést se za 300 PHP nebo můžete popojít o kousek dál a nasednout na metro za 15 PHP.
Poslední noc jsme strávili v městečku kousek od letiště. Jelikož jsme tady spali už před letem do Cebu, šli jsme na jistotu do hotelu Favila Transient Rooms za 750 PHP/noc. Jeho výhodou je, že se nachází 15 minut od letiště a v blízkosti barů a pouličních stánků s jídlem.
Naši dovolenou jsme tak zakončili tradičně v hospodě u piva. To, že se nám na druhý den nevstávalo úplně nejlépe netřeba zmiňovat. A to, že jsem měla celý let pohotově připravený sáček taky ne.
Hospoda Mug Draft u letiště
Ponaučení č.2: Nikdy neposlouchejte svého přítele, když přijde na pití piv, speciálně před letem. Není nic horšího než nastoupit do letadla s kocovinou.
- Jeepney Sagada – Bontoc: 40 PHP (45 minut)
- Autobus Bontoc – Banaue: 120 PHP (2,5 hodiny)
- Ubytování Banaue – hotel Green View: 900 PHP / noc
- Noční autobus Ohayami z Banaue – Manila: 450 PHP (10 hodin, nutná rezervace předem)
- Metro na Pasay Rotonda: 15 PHP
- Ubytování u letiště v Manile – hotel Favilla Transiet Rooms: 750 PHP / noc
Aktivity v Banaue
- Jeepney Banaue – Batad: 30 PHP (1,5 hodiny)
- Organizovaný Zájezd na rýžové terasy v Batad: 1000 – 1500 PHP
Průměrné Ceny
- omeleta, sendvič, palačinky: 90 PHP
- pivo: 45 PHP
- jídlo v restauracích: do 150 PHP
- nudle nebo rýže se zeleninou: 100 PHP
Stejně Jako Sagada i Banaue nabízí spoustu aktivit. Člověk zde může strávit hned několik dní. Oblast Banaue je známá hlavně díky rýžovým terasám a vodopádům. Nádherné výhledy na rýžové terasy nabízí jak samotné Banaue tak také sousední město Batad. Rýžové terasy v Batad jsou dokonce zapsané v dědictví UNESCO. Budete-li mít čas neměli by proto chybět ve vašem itineráři. Vyhlídky v Banaue jsou zadarmo a výhledy z nich vážně stojí za to. Kromě výletu zde můžete nakoupit nádherné ručně vyřezávané dřevěné výrobky, sošky či tibecké deky. Na cenově přijatelné jídlo si zajděte do jednoho z hotelů (za sebe doporučuji Green View). Počasí je zde proměnlivé podobně jako v Sagadě. Mějte proto vždy při ruce plášťěnku nebo jinou nepromokavou bundu.
Tím se dostávám ke konci naší dovolené, ale zdaleka ne ke konci povídání o Filipínách. Kromě Luzonu jsme navštívili několik dalších ostrovů – Bantayan, Bohol, Boracay a Panglao Island.
V dalších článcích se s vámi podělím o to, co jsme na jednotlivých ostrovech viděli, jaký v nás zanechali dojem a co vše se událo během dalších čtyř týdnů na Filipínách. Slibuji vám, že vás čeká plno dalších netradičních zážitků a zábavných historek.
BB
beabruska 
Ahoj, můžu se zeptat, jak přesně jste se dotali z Manily na Banaue? Díky moc
To se mi líbíTo se mi líbí
Ahoj 🙂 My jeli Manila-Dau-Baguio-Sagada-Bontoc-Banaue. Co si ale pamatuju do Banaue jezdí z Manily přímý noční autobus společnosti Ohayami.
To se mi líbíTo se mi líbí