Filipíny: Jižní a Střední Luzon

Naši dovolenou na Filipínách jsme začali a zakončili na ostrově Luzon. Rozhodla jsem se proto věnovat tomuto ostrovu první dva cestovatelské články.

V tom předchozím se můžete dočíst něco více o samotných Filipínách. Najdete tam také náš itinerář a pár základních informací společně s mými poznatky.

Teď už se ale pusťme do toho, jaká místa jsme za ty 4 týdny navštívili, co jsme viděli a co všechno nás potkalo.

Během této dovolené jsme se často dostali do situací, které pro nás byly nové a ze začátku dost stresující. Zpětně ale beru každou zkušenost za cennou lekci, ze které si odnášíme ponaučení pro další cesty.

V následujících článcích bych se s vámi ráda o jednotlivé zážitky podělila.

Mým cílem je připravit vás nejen na příjemné stránky cestování, ale také na to, že ne vždy jde vše podle plánu. V každém článku tak najdete některé naše historky a ponaučení z nich.

Luzon je jedním ze 7 000 ostrovů, jenž tvoří celé Filipíny. Jedná se o největší a dá se říct nejdůležitější ostrov. Nachází se na něm totiž hlavní město – Manila.

Samotný ostrov lze rozdělit na jižní a severní část.

Proč toto rozdělení zmiňuji? Nejde mi ani tak o geografii jako o rozdílnost mezi jednotlivými oblastmi. Po přečtení obou článků sami zjistíte, že ačkoliv se nacházíte na jednom ostrově – lidé, zvyky, jídlo a samotná kultura by nemohla být odlišnější.

Jak už víte z minulého článku, do Manily jsme přiletěli z Dubaje. Přeskočím-li náš nezapomenutelný let s Cebu Pacific, dostávám se k samotnému příletu.

Nevěřte webům, které tvrdí, že jediný způsob, jak se dostat z letiště na autobusové nádraží Pasay Rotonda je pomocí taxi služby. Hned u východu z letiště (terminál 1) najdete po pravé straně autobusovou zastávku s nápisem Pasay. Za lístek zaplatíte 20 PHP/os.

Pro porovnání jízda taxíkem stojí zhruba 600 PHP.

Samotná cesta trvá kvůli šíleným zácpám přibližně hodinu (jak taxíkem tak i autobusem). Cestujete-li ovšem brzy ráno, můžete stejnou vzdálenost ujet za 15 minut.

Zácpy a kolony jsou na Filipínách běžné a setkáte se s nimi, ať už cestujete kamkoliv. Z hodinové cesty se tak může stát celodenní výlet, během kterého si stihnete prohlédnout každé místní obydlí, každý strom i kamínek na cestě.

Než se přesunu na jih ostrova, ráda bych se zmínila o samotném hlavním městě. V Manile žije kolem 2 milionů obyvatel, což jej řadí mezi jedno z nejvíce zalidněných měst na světě. Jen pro zajímavost – hustota obyvatel je více jak 40 000 obyv./km².

Mraky lidí, miliony autobusů, kolony, špatné ovzduší, smog a špína – slova, která mě napadají, když se řekne Manila. Možná to byla naše chyba. Možná jsme jen neobjevili tu pravou krásu Manily. Tak jak tak, já osobně neznám žádný důvod pro to se tady zdržovat.

Vzpomenu-li si na cestu metrem, okamžite se mi vybaví londýnská hlavní linka v době, kdy lidé jezdí ráno do práce. Bohužel v Manile nezáleží na tom, zda je ráno, odpoledne nebo večer. Vlaky jsou zde plné pořád. Člověk proto potřebuje dost kuráže a ostré lokty na to, aby se vůbec dostal dovnitř.

Naopak, cestujete-li autobusem nebo jeepneym, přibalte si extra dávku trpělivosti. Zácpy na D1 jsou totiž proti těm filipinským brnkačka.

Nerada bych ale Manile křivdila. Pokud máte jiný názor a znáte toto město z jiného pohledu, budu ráda, když se o své zážitky podělíte se mnou a ostatními v komentářích.

Do té doby vám doporučuji využít Manilu jen jako přestupní stanici.

Naše cesta z letiště tedy pokračovala na autobusové nádraží Pasay. Jak už jsme zvyklí ze Srí Lanky, ani tady neexistují žádná značená stanoviště. Autobusy přijíždí a odjíždí, jak se jim zlíbí. Nebojte se proto zeptat někoho z místních. Ti vás většinou navedou správným směrem.

Pak se stačí jen ujistit u řidiče a máte vyhráno. My našli autobus směr Tagaytay a vyrazili na 2 hodinovou cestu, která vyšla každého na 80 PHP.

Vystoupili jsme přímo na hlavní ulici kousek od kruhového objezdu.

Naše dovolená ovšem nezačala tak, jak jsme si představovali. Místo hledání ubytování jsme strávili první den hledáním ztraceného telefonu. Ten jsme totiž nešťastnou náhodou zapomněli právě v autobuse.

Jak už to bývá ve spěchu a se spoustou věcí, člověk nestihne zkontrolovat všechno. To, že mu něco chybí zjistí ale až, když autobus zmizí z dohledu. A tím se dostávám k prvnímu ponaučení z naší dovolené.

Ponaučení č. 1: Nezapoměňte si před výstupem z autobusu či jiného dopravního prostředku zkontrolovat všechny věci, ať se děje, co se děje.

Náš ztracený telefon se stal senzací pro všechny místní obyvatele. Ne jeden Filipínčan se nám snažil pomoct – jak čisté byly jejich úmysly se ale nejspíš nikdy nedozvíme.

Několik hodin jsme cestovali z místa na místo a vysvětlovali naši historku desítkám Filipínců s dost špatnou angličtinou.

Nakonec jsme přece jen našli onen autobus – ovšem bez telefonu. Během toho, co jsme se smiřovali s tím, že je přítelův iphone nenávratně pryč, bylo třeba zabránit případným následkům.

Jak tedy postupovat, když ztratíte nebo vám někdo ukradne váš smartphone se všemi účty a aplikacemi?

1. Zablokujte sim kartu.
2. Okamžitě si změňte všechna hesla (email, facebook, twitter, dropbox, instagram a další důležité účty).
3. Zrušte spojení mezi bankovním účtem a vašim telefonem.
4. Kontaktuje banku, že jste ztratili telefon s přístupem k účtu.
5. Pokuste se váš telefon vyhledat pomocí nejrůznějších vyhledávacích aplikací.
6. Pokud to jde, na dálku uzamkněte a vymažte obsah ztraceného telefonu.

S tím souvisí i naše další ponaučení.

Ponaučení č. 2: Před dovolenou svůj telefon zabezpečte a udělejte pár základních opatření:  

• nastavte si heslo na odemykání klávesnice,
• nastavte si telefon na český jazyk,
• vymažte všechny bankovní aplikace,
• vymažte všechny fotky, na kterých by se nacházely vaše osobní informace (fotka občanského průkazu, pasu,…),
• zálohujte si všechny kontakty, fotky a další složky,
• aktivujte si v telefonu aplikaci, která bude schopna váš telefon vyhledat.

Nakonec vše dobře dopadlo a my si po zbytek dovolené vystačili s jedním telefonem. Naše původní plány jsme ovšem museli změnit a na jižní části ostrova jsme nakonec stihli jen jeden trek, a to na sopku Taal.

Ubytování v Tagaytay jsme zvolili poblíž centra s jednoduchou dostupností k autobusům. Za jednu noc v hotelu New Orleans jsme zaplatili 1 300 PHP. Jednalo se o nejdražší a zdaleka ne nejlepší ubytování, jaké jsme na Filipínách měli.

Bohužel jsme byli po předešlém dni dost unaveni a na hledání levnějšího ubytování nám nezbyly síly. Vám doporučuji poohlédnout se po něčem levnějším, maximálně do 800 PHP a pokud možno dál od hlavní cesty.

Doprava na Filipínách totiž nikdy nespí a pokud nepatříte mezi tvrdé spáče, nevyspíte se ani vy.

Tagaytay je poměrné velké, rychle se rozrůstající město plné obchodů, fast foodů a supermarketů.

Největším turistickým lákadlem této oblasti je jednoznačně jezero Taal. Samotné jezero představuje kráter prastaré sopky, uprostřed kterého se nachází další sopka s menším jezírkem. Jezero Taal je proto často označované jako sopka v sopce a jezero v jezeru.

Jelikož nám přálo počasí, vyrazili jsme po obědě na výlet. Hned po pár krocích nám místní začali nabízet jízdu na motorce či tříkolce. Za motorku chtěli 200 PHP a cesta na tříkolce vyšla do 400 PHP. Celková částka se samozřejmě odvíjí od vašich smlouvacích schopností. Většina řidičů začíná až na dvojnásobku původní ceny. Nebojte se proto nabídnout 150-200 PHP.

Ponaučení č. 3: Smlouvejte, smlouvejte a smlouvejte – vždy a všude. Jinak sami sebe zbytečně připravíte o spoustu peněz.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

My se rozhodli nepřijmout ani jednu z nabídek. Jako součást tréninku a hlavně kvůli krásným výhledům do údolí jsme šli část cesty pěšky.

Brzo jsme si ovšem uvědomili, že s takovou se k jezeru nedostaneme. Cesta je dlouhá něco přes 13 km a v 30℃ horku dost náročná. Když už jsme se začínali poohlížet po tříkolce, zastavila nám skupinka deseti Filipínců.

Všichni pocházeli ze severní části ostrova a do Tagaytay přijeli na výlet. Nabídli nám odvoz k jezeru a nakonec s námi podnikli i výšlap na sopku. Celý výlet se tak stal mnohem zajímavějším a hlavně zábavnějším.

Dobrodružství začalo už u jezera, kde jsme si pronajali loď. Cena za pronájem lodi je jednotná – 1 500 PHP. Dohromady se na ni vejde 6 osob. Pokud tedy najdete někoho, kdo bude mít stejnou cestu, můžete snadno ušetřit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jakmile dorazíte ke břehu ostrova, zaplatíte za vstup dalších 50 PHP/os. Poté už začíná ta nejzajímavější část celého výletu – výstup na vrchol. Ten nám trval přibližně hodinu.

Samotná cesta není velmi náročná a myslím, že ji zvládne téměř každý. Ovšem díky vysokým teplotám a nedostatku stínu se přece jen pěkně zapotíte. Nezapomeňte se proto před cestou zásobit dostatkem vody.

Jedno vám ale můžu slíbit, jakmile vyjdete na vrchol a shlédnete dolů do kráteru, nebudete litovat jediného kroku.

Tento přírodní úkaz rozhodně stojí za vidění a měl by jej navštívit každý, kdo plánuje dovolenou na Filipínách. Já osobně jej považuji za jedno z nejkrásnějších míst, které jsme na Filipínách viděli.

No řekněte sami, kde jinde uvidíte sopku v sopce a jezero v jezeře?

Tato sopka představuje nejen nádherný příklad toho, co je příroda schopná vytvořit, ale také skrytou hrozbu. Jedná se totiž o nejaktivnější vulkán na Filipínách, který v minulosti několikrát potrápil místní obyvatele.

I v současné době můžete na povrchu sopky spatřit sopečnou páru. S každým krokem vstříc této sopce se tak naskýtá otázka, jaké škody by mohla vyvolat její další erupce.

Na vrcholu jsme zaplatili dalších 50 PHP za speciální výhled zvaný Red Lava. Už podle názvu je jasné, že na něm bylo možné spatřit načervenalé lávové kameny. Stáli jsme tam s úžasem až do té doby, než náš kapitán zahlásil návrat k lodi.

Na zpáteční cestě nás provázel nádherný západ slunce, který dodal celému okamžiku ještě kouzelnější nádech. Za sebe rozhodně doporučuji vyčkat do západu a užít si pohled na slunce zapadající za sopku. Tento výhled se nám naskytl právě, když jsme pluli zpět na pevninu.

S našimi novými přáteli jsme dojeli až do centra Tagaytay a tam se s vděkem rozloučili. Díky nim se nám z hlavy vytratili všechny špatné vzpomínky z prvního dne a věřili jsme, že se zbytek pobytu ponese ve stejném duchu. S úsměvem na tváři a zavírajícíma se očima jsme povečeřeli v jednom z místních fast foodů a spokojeně usínali v našem hotelovém pokoji.

• Autobus Manila letiště terminál 1 – Manila Pasay Rotonda: 30 PHP (až 1,5 hod.)
• Autobus Manila Pasay Rotonda – Tagaytay: 80 PHP (2 hod.)
• Ubytování Tagaytay – hotel New Orleans: 1 300 PHP/noc
• Cesta z centra Tagaytay k jezeru Taal: motorka 100 PHP, tříkolka 150-200 PHP
• Zpáteční cesta lodí na ostrov: 1 500 PHP/celá loď pro 6 lidí
• Poplatek na ostrově: 50 PHP
• Poplatek za výhled Red Lava: 50 PHP

Jezero a sopka Taal představuje nádherný přírodní úkaz, který by neměl chybět na seznamu každého, kdo se chystá Filipíny navštívit. Od hlavního města je Tagaytay vzdálené pouhé 2 hodiny. Co se týká náročnosti výstupu myslím si, že ho zvládne každý, kdo je v průměrné fyzické kondici. Náklady spojené s tímto výletem zahrnují cestu autobusem, tříkolku dolů k jezeru a zpět do centra, loď na ostrov a poplatek za výstup. Celkově i s jídlem se dostanete maximálně na 1 500 PHP/os, a to v případě, že si pronajmete celou loď sami pro sebe.

Naši přátelé pocházeli ze severní části Luzonu. Den, který jsme s nimi strávili v nás vzbudil touhu tuto oblast prozkoumat. Přeskočím proto tři následující týdny, kdy jsme cestovali z ostrova na ostrov a přesunu se rovnou k poslednímu týdnu. Ten se nesl ve znamení rýžových polí, hor a chladného počasí.

Naše cesta začala opět v Manile. Existuje hned několik způsobů, jak se dostat z hlavního města na sever. První možností je jet přímo z Manily do Banaue. Tento spoj poskytuje noční autobus společnosti Ohayami. Autobus jezdí ze zastávky Ohayami Bus ve 22:00 a cesta trvá přes 8 hodin. Cena se pohybuje kolem 450 PHP.

My zvolili druhou variantu s více zastávkami. Tou první bylo město Angeles, kde jsme plánovali trek na Mt. Pinatubo. Z Manily jsme dojeli do nejbližšího města – Dau za 150 PHP. Cesta trvala zhruba 3,5 hodiny. Ze zastávky Dau jsme došli pěšky do centra Angeles asi za hodinu. Pokud by se vám nechtělo po svých, můžete využít služeb jednoho z místních a svézt se na motorce.

Angeles je známé díky rušnému nočnímu životu. Najdete zde plno klubů, strip barů a prostitutek. Ročně zde jezdí stovky mužů hledat svou budoucí partnerku právě mezi mladými Filipínkami.

O Filipínkách se totiž všeobecně říká, že jsou krásné, milé, oddané a velmi obětavé.

Jelikož je toto město mezi cizinci velmi oblíbené, ceny hotelů se pohybují v mnohem vyšších částkách, než na které jsme byli doposud zvyklí. Trvalo nám dost dlouho, než jsme našli něco v naší cenové relaci.

Prošli jsme každou uličku a až za tmy našli takzvaný “hodinový hotel” Dianne Gardens Hotel. Podle obsazení a hlavně vybavení hotelu jsme byli asi jediní, kteří zde plánovali přespat.

Jejich cena byla ovšem více než přijatelná – 360 PHP/12 hodin s odhlášením nejpozději v 8:00.

Na pár hodin jsme se vyspali, ráno si schovali krosny na recepci s tím, že se zde znovu vrátíme a v 6:00 vyrazili směr Mt. Pinatubo.

Na hlavní cestě jsme si chytili jeepney a dojeli až do Capas. Cesta trvala zhruba 30 minut a stála každého 25 PHP. Z Capas jsme jeli dalším jeepneym do Patling. Tentokrát jsme zaplatili 30 PHP za 45 minutovou cestu. Z Patling bylo třeba dojet ještě do vesnice St. Julian.

Vzdálenost mezi Patling a St. Julian je necelé 4 km. Řidiči tříkolky si za cestu účtují neuvěřitelných 200 PHP.

Toto městečko je totiž výchozím bodem pro cestu na Mt. Pinatubo. Nachází se zde hlavní stanice, ze které odjíždí organizované skupinky s průvodcem a jeho jeepem.

Samotná sopka je od stanice vzdálená dalších 25 km a na konci této cesty vás čeká zhruba 7 km trek ke kráteru.

My tedy dojeli do St. Julian a s nadšením v 8:00 vstoupili do místního informačního centra. Zpráva, kterou nám po vstupu sdělili, nás ovšem moc nepotěšila. Z vojenských důvodů byla ten den celá oblast uzavřena. Kromě toho jsme přišli i tak pozdě. Poslední odjezd jeepů je v prosinci v 7:00 nikoliv v 10:00, jak nám řekl internet.

Takže jsme vstávali v 5 ráno a cestovali 2 hodiny zbytečně. Pokud nechcete dopadnout stejně jako my, doporučuji vám ubytovat se v Capas nebo ještě blíže. Ušetříte si tak 2 hodiny cestování z Angeles.

V zimě vyražte jeepem ke kráteru před 7:00.

V létě podle informací opouští jeepy stanici až do 14:00, ale na vašem místě bych tam byla raději před 10:00.

Cena za jeep, když jedete ve dvou vyjde na 5 200 PHP = 2 600 PHP/os. Další osoba navíc je rozdíl 400 PHP. Takže pokud jedete v 5 lidech zaplatíte každý 1 400 PHP.

Nakonec jsme se přece jen smířili s tím, že Mt. Pinatubo nezdoláme (i když nám to trvalo) a zvolili náhradní plán.

Podnikli jsme procházku skrz sopečnou kalderu a poté přes horu do sousední vesničky. Cesta to byla krásná a na rozpáleném povrchu i dost náročná. Díky šedému prachu, kterým byla celá oblast pokryta, jsme si připadali jako na jiné planetě.

Nakonec z toho byl docela zábavný výlet. Několik hodin jsme strávili procházením po okolí, obdivováním nádherné přírody a pozorováním místních zemědělců.

Ponaučení č. 4: Nezblázněte se, když něco nevyjde podle vašich představ a dejte šanci i nádhradnímu plánu. Většinou vás totiž mile překvapí.

Co už nebylo tak příjemné byl fakt, že nám v půlce výpravy došlo pití. V tu chvíli jsem pochopila vzácnost vody a její nevyčíslitelnou hodnotu. Okamžitě jsem dala za pravdu všem poutníkům ve filmech, kteří by za doušek vody dali cokoliv.

Taky se vám už někdy stalo, že byste za sklenici vychlazené vody zaplatili celé vaše jmění? Pokud ne, buďte rádi a pamatujte si naše další ponaučení.

Ponaučení č. 5: Mějte u sebe stále dostatek vody (i kdybyste  se měli vláčet s několika kily navíc) a nejlépe i něco k jídlu. Nikdy totiž nevíte, kde a na jak dlouho se zdržíte. Speciálně, když jste v přírodě, kde není poblíž žádný obchod.

V St. Julian jsme se zásobili dostatkem vody a jelikož nám pořád zbývalo dost času, prošli jsme se až do Patling. Pokud budete mít i vy tu možnost, určitě vřele doporučuji. Okolní příroda je vážně nádherná. Večer v Angeles jsme vynechali noční zábavu, zašli si na skvělou večeři do místní korejské restaurace Bamboo a strávili druhou noc v hodinovém hotelu.

• Autobus Manila – Dau: 150 PHP (3,5 hod.)
• Dau – Angeles: pěšky zhruba 5 km, tříkolka 200 PHP
• Ubytování Angeles – hotel Dianne Gardens Hotel: 360 PHP (12 hodin, check out před 8:00)
• Jeepney Angeles – Capas: 25 PHP (30 min)
• Jeepney Capas – Patling: 30 PHP (45 min)
• Tříkolka Patling – St. Julian: pěšky 4 km, tříkolka 200 PHP
• Jeep s průvodcem k Mt. Pinatubo: 1 400 – 2 600 PHP/os

I přesto, že náš výlet na Mt. Pinatubo nedopadl tak, jak jsme plánovali, moc jsme si jej užili. Samotná příroda a celé prostředí poblíž sopečné kaldery se nám zapsalo do paměti jako úžasný zážitek. Bohužel nemůžu podat bližší informace o samotné sopce a cestě, která vede ke kráteru. Budu proto opět ráda za jakékoliv komentáře a vaše vlastní zkušenosti. Pro ty, co se na Mt. Pinatubo chystají nezapomeňte, že přes zimu vyjíždí jeepy nejpozději v 7:00 a přes léto ideálně do 10:00. Kromě toho si ušetříte spoustu času, když se ubytujete poblíž sopky – Capas či přímo St. Julian.

Průměrné ceny

• večeře v místním fast foodů (rýže a maso): 100-200 PHP/os
• jídlo na ulici: od 30 PHP za porci
• tradiční rýžová polévka: 25 PHP
• voda 1,5l: 40 PHP
• pivo San Miguel/Red Horse 1l : 70-80 PHP

Jak pokračovalo naše dobrodružství se dozvíte v příštím článku…

BB